Na vlnách přátelství
Jistě si všichni my starší, nebo dříve narození (řečeno slovy filmového klasika)
vzpomínáme na naše školní léta a na chvíle,
když se řeklo výchovný koncert. Přiznejme
barvu, moc jsme se netěšili. Jako učitelé jsme tento týden skutečně nevěděli, do
čeho vlastně jdeme. Před divadlem probíhalo obvyklé poučení ve stylu: Ne, že něco
uslyším, chovej se potichu, nemluv….
Ale pak už jsme jen zírali. Jak naši svěření
žáčkové správně pochytili, začalo to odpočítáváním. A pak nastaly téměř dvě hodiny
naplněné energií, životem, mládím, hudbou
a tancem. Já své žáky málem nepoznávala.
Přitom všem dokázali mladíci na pódiu
dětem nádhernou formou podat své zkušenosti s tak závažnými tématy, jako je šikana, rasismus, nesnášenlivost… a dát všem
naději. Naději, že vedle vás sedí přítel, který vám pomůže, když vám život zamotává
hlavu.
Na konci koncertu, kde i my učitelé jsme
stáli a tleskali, tančili i zpívali, jsem se zeptala svých žáků, jestli si pamatují i ta slova, nejen hudbu. Byla jsem velmi příjemně
překvapená. Pamatovali a číslo 116 111
řekli zpaměti. Nemuseli hledat v poznámkách svých mobilů.
I já musím skupině HIGH VIBES poděkovat za nádherně strávené dopoledne.
Nejsem sice už dlouho žák, ale z divadla
jsem odcházela nabitá pozitivní energií. A
soudě podle úsměvů svých kolegů a kolegyň, nebyla jsem sama.